Adaptační profily uprchlíků

Řešitel aktivity:
PhDr. Stanislav Brouček, CSc. (Etnologický ústav AV ČR)

Česká a slovenská migrace do JAR narostla v letech 1968–1969 z původních několika desítek jednotlivců v odhadech na pět a více tisíc. Hlavní komunity vznikly v Kapském Městě, Johannesburgu, Pretorii, na jihu v Durbanu. Migranti sem přicházeli takřka výhradně přes Vídeň a v naprosté většině se jednalo o školené pracovníky v technických profesích. Přestože prostředí, do něhož vstoupili, bylo natolik odlišné, že znamenalo po příchodu šok, měli noví přistěhovalci šanci vše kompenzovat téměř neomezenými možnostmi pro aktivní uplatnění. Během sedmdesátých a osmdesátých let 20. století se výrazně posunuli po stránce hmotného zajištění svých rodin a pro většinu z nich představovala zkušenost s novým prostředím nebývalý nárůst individuálních jistot.

Imigrační podmínky pro české a slovenské přesídlence se odvíjely od skutečnosti, že jihoafrická ambasáda ve Vídni dokázala reagovat na československou emigrační nabídku a přilákala do své země tisíce prchajících lidí. Zároveň si mohla klást podmínky, které se lišily od imigračních požadavků ostatních zemí přicházejících v úvahu pro české a slovenské emigranty. Ani Chile, Austrálie, Spojené státy nebo Kanada nepožadovaly důkaz, že žadatel o víza není a nikdy nebyl členem komunistické strany. Jihoafrická ambasáda ve svých výběrových pohovorech upřednostňovala mladé manželské páry, nejlépe již s dětmi.

Respondenti vypovídají, jak se po přesídlení dozvídali o jasném imigračním záměru, že totiž právě o druhou generaci přistěhovalců tato země stojí především, a to pro jejich snadnější adaptaci. Na druhém místě po mladých manželských párech s technickým vzděláním a s dětmi byla preferována kategorie svobodných mladých mužů, pochopitelně opět za předpokladu, že nebyli členy komunistické strany. Svobodné ženy nebo vdovy vůbec neměly šanci dostat se do této země, ledaže narychlo uzavřely sňatek ve Vídni. Je zaznamenáno několik případů, kdy český kněz působící ve Vídni pomohl českému páru k uzavření manželství a tak umožnil splnit ženě jednu z důležitých vízových podmínek. Při pohovorech na ambasádě ve Vídni byl také nutný závazek, nebo slib, že žadatelé o vstup do Jihoafrické republiky apartheid neodsuzují a nebudou proti němu protestovat, nenechají se zaměstnat u černošského bosse a nebudou mít pohlavní styk s příslušníky černošského obyvatelstva, natož aby se s nimi pokusili o jakoukoli formu párového soužití.

Studie je založena na dvou dvouměsíčních pobytech v JAR (2004 v Kapsku, 2006 v Pretorii, Johannesburgu a Durbanu a jejich okolí) mezi českými slovenskými posrpnovými uprchlíky a na následném výzkumu některých z nich po přesídlení do Československa. Hlavním pramenem vedle zúčastněného pozorování jsou rozhovory s těmito uprchlíky nahrávané na magnetofonový záznam a dále foto a video dokumentace.