18.–19. října 2019
Akademické konferenční centrum
Husova 4a, Praha 1
Jaká je role literární představivosti pro sociální, politické a náboženské změny? Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme rozšířit náš pohled i nad rámec literárního textu a zahrnout postupy psaní, publikování, čtení a literární socializace. Antropologické a jiné společensko-vědecké studium literatury představuje malou, ale rozvíjející se oblast výzkumu, která umožňuje pochopit vztah mezi lidskými subjekty a společenskými procesy takovým způsobem, jakým přístupy založené pouze na textu nemohou. Antropologové, historici a literární vědci, kteří pracují s terénní a archivní metodologií, zdůrazňují v pochopení literatury význam neliterárních předmětů, jako jsou kavárny, politická hnutí a revoluční kontexty, motivace a osobní důsledky psaní, učení a výuka techniky psaní, vztah estetiky, třídy, morálky a pohlaví, vyhnanství a migrace. Některá z těchto témat byla studována historicky, ale až do nedávné doby už méně v současném kontextu.
Cílem konference je prozkoumat stav techniky v nově vznikajícím studiu literatury jako společenské praxe a posunout ji dopředu jak z hlediska obsahu, tak metodologie. Důležité je, že zaujímá rozhodně trans-lokální přístup a dává zvláštní – ale nikoli výlučnou – pozornost literatuře na Blízkém východě a ve střední Evropě. Pochopení role, kterou hraje literatura v těchto regionech, je obzvláště důležité v kontextu globalizace a migrací, přičemž literatura se ukázala být důležitým prostředkem k šíření zkušeností, nadějí a strachu napříč kulturními rozdíly.